Připravila Aneta Sobotková: Veronika pochází z Aše, je jí 22 let a splnil se jí sen – je modelkou, cestuje a její práce ji velmi baví, protože, jak sama říká, může být každý den někdo jiný díky kadeřníkům, vizážistům a stylistům. Zeptala jsem se jí na pár otázek ohledně plus size modelek. Moc se u nás o nich nemluví a spíš nám pořád předhazují chodící ramínka velikosti 32. Proč ale neobdivovat i ženy, které mají krásné tvary, nádherný obličej a jsou úspěšné?
- 1. Co tě přivedlo k modelingu a jaké byly tvoje začátky?
Jednou jsme s mamkou a tátou jeli navštívit bookera, který mě našel na libimseti.cz , kde jsem měla nějaké fotky z webkamery. Chtěl se setkat, protože si myslel, že by ze mě mohla být modelka. Rodiče sice na schůzku jeli, ale pamatuji si, že z toho moc nadšení nebyli. Věděli, že nejsem “dost hubená” na běžnou modelku, ale nechtěli mi odepřít tu šanci. Ze schůzky samozřejmě nic nebylo, nedokázala jsem zhubnout tak, jak po mě bylo žádáno. Ale focení mě bavilo, a to byl asi první okamžik, kdy jsem o tom začala vážně uvažovat. I přestože jsem samozřejmě věděla, že ze mě nejspíš hubená modelka nikdy nebude, setkávala jsem se s fotografy ze serveru fotopatracka.cz a fotili jsme formou FTP, což je focení pro fotky, zábavu a zkušenosti. První profesionální focení jsem měla v listopadu 2009 v Milaně… Myslím si, že jsem tehdy byla příšerná. Ani ne tak vizáží jako spíš tím, jak amatérsky jsem se před objektivem pohybovala. Bylo tam asi 9 lidí – fotograf, asistent fotografa, vizážistka, dva vlasoví stylisté, dvě stylistky co nás oblékaly, klientka, asistent klientky… trochu jsem se styděla dělat velké pohyby a vůbec jsem nepracovala tělem. Jediné, čím jsem hýbala, byly oči a hlava. I přesto, že jsem už nějaké zkušenosti s focením měla, tohle bylo jiné… Byla to práce a ne zábava, musela jsem být perfektní několik hodin v kuse! První focení trvalo 2 dny, vstávala jsem ráno v půl sedmé a zpět na hotel jsem se dostala v devět večer… Navíc jsme tam byly čtyři modelky – tři z USA a jen já z Čech. Absolutně jsem nerozuměla o čem si povídají, moje jazykové dovednosti byly dost omezené! :) Teď už toho mám za sebou tolik, že vím co a jak, je to zábava a angličtina mi už nedělá žádný problém. :)
2. PLUS SIZE MODEL – co to vlastně znamená a jaké jsou požadavky na takovou modelku? (míry, výška,…)
Myslím, že obecně mohu říct, že výška modelky by měla být alespoň 174cm a maximálně zhruba 183cm. Na druhou stranu neexistuje úplně přesná hranice. Jakmile je holka prostě talent, pak se centimetr dva dají odpustit. Jako příklad bych uvedla Kate Moss a Robyn Lawley. Ani jedna nezapadá do skupiny, kterou jsem právě vymezila, a přesto jsou to obě top modelky.
A teď něco k tomu, co to vlastně plus size je. Je to skupina modelek, které mají potřebnou výšku a míry alespoň velikosti oblečení 40 , což je velikost L. V této kategorii je docela těžké určit konkrétní míry. Dejme tomu nejméně 95/70/100. Moje míry jsou 95/73/104. Pro některé klienty jsem naprosto “perfektní”, jiný by pro svou kolekci potřeboval víc centimetrů přes boky, další víc přes hrudník a pro některé klienty jsem prostě celkově “hubená”.
3. Je těžké se v této oblasti prosadit?
Podle mého názoru pokud máš vše co je určující – výšku, míry, vzhled, charakter a profesionální vystupování – pak to půjde téměř samo. Například já mám většinu zakázek tzv. přímých. Nikdy jsem klienta neviděla a on si mě vybral na základě fotek nebo videí. Pokud jsem odvedla dobrou práci, chtějí mě znovu, což je to nejlepší co může být. Klientů samozřejmě není nekonečno, je důležité zapůsobit a předvést se v tom nejlepším světle … Takže odpověď na otázku zní: “není lehké se prosadit, ale pokud na to máš a uděláš proto vše, pak to není nemožné”
4. Jaké jsou tvé největší úspěchy v modelingu?
Jako jeden z největších úspěchů vnímám například účinkování v televizní reklamě pro značku Tresemme. Byla vysílána tři roky v Americe a některých evropských státech. Nebo několikanásobná účast na největší a nejprestižnější přehlídce Elena Miro pro Plus Size modelky v Miláně. Pak například focení kampaně pro italskou značku Elena Miro a Fiorella Rubino, německou značku Z-One atd. Ale ráda bych dodala, že už jen ten fakt, že si mě vůbec někdo vybere na jakoukoliv práci, je pro mě neuvěřitelný úspěch…
5. Co všechno si díky této práci získala, co jsi naopak ztratila?
Získala jsem neuvěřitelné množství zážitků, podívala jsem se na různá místa po světě, zdokonalila jsem si svou angličtinu, učím se italsky, mám spoustu nových přátel, kamarádů a kamarádek ze všech možných koutů světa a mohu si dovolit věci, jaké bych si jako studentka dovolit nikdy nemohla. A co jsem ztratila? Upřímně řečeno mě nic nenapadá… Jediná věc,která mě mrzí je, že si moc nemohu naplánovat nic dopředu. Člověk s “normální” prací má určité místo kam dochází, v nějaký čas končí a tak… Tohle já neznám. Týden dopředu nevím, jestli budu spát doma, v Milaně, v Barceloně nebo třeba v New Yorku .
6. Jaký je tvůj životní styl (stravování, pitný režim, sport,…)?
V jídle nemám žádná specifická omezení. Mohu jíst cokoliv a to také dělám. Myslím si, že neexistuje naprosto nezdravé jídlo, existuje pouze nezdravé množství. Nejsem doktor, ale myslím si, ze tělo je neuvěřitelně moudré a přizpůsobivé. Naštěstí nejsem blázen do čokolády a sladkého. Občas mě sice popadne mlsná, to je jasné, ale raději si dám třeba zeleninový salát nebo ovoce. Celkově bych řekla, že se snažím jíst zdravě a pravidelně a dodržovat pitný režim. Dělám to hlavně abych se cítila dobře. I proto ráda sportuji, tancuji atd. Jsem sice modelka “nemalých” rozměrů, ale ne proto, že bych jen od rána do večera jedla. Prostě jsem odjakživa byla “větší”.
7. Co tě čeká v roce 2013?
Tohle je hodně těžká otázka… Bohužel termín své další práce vím přibližně většinou jen týden až tři dopředu. Ale pokud vše půjde tak jak má, měla bych nafotit pár katalogů, editorialů do časopisů, nějakou kampaň a také odchodit několik přehlídek. Ale jak říkám, je hodně těžké říct co bude za měsíc, natož koncem roku.
8. Jaké máš plány dále do budoucna?
Modelingu bych se chtěla věnovat co nejdéle to půjde. Je to super a baví mě to. Ještě ke všemu v naší kategorii holky kolem dvaceti teprve začínají a končí třeba i ve čtyřiceti, pokud vypadají pořád dobře! Takže jsem v podstatě ještě na začátku. Kdybych ale byla “normální” modelka, za pár let už bych pomalu končila. Zkouším focení i jako fotografka, v budoucnu bych se tomu chtěla věnovat profesionálně, ale bohužel na to teď nemám čas… Ale pasivní zkušenosti sbírám dnes a denně. :) Další profese, o které jsem přemýšlela, je letuška. Jazyky znám a cestování miluji. Ale nerada bych dělala předčasné závěry. Co bude to bude. Vždy se něco najde, jen si za tím člověk musí jít!
ANNETTE MAGAZINE 