JEDNO NA PĚT LET NEBO PĚT NA ROK? PROSTĚ NEUMÍME NAKUPOVAT!

Připravila Adéla Jursíková: Vždy jsem byla šetřílek. Vždy, když jsem něco chtěla, dokázala jsem si na to našetřit. Tam jsem se uskromnila, tam jsem zvolila levnější variantu. Nikdy jsme doma neměli moc peněz, a tak si troufám tvrdit, že to s nimi vcelku umím.

Zlom však nastal, když jsem se o sebe začala starat sama. Sice jsem vždy dostávala nějaké to kapesné, byť vcelku nepravidelně, což mě naučilo s penězi vycházet. Znám jejich hodnotu. Jenže když jsem si najednou kupovala jídlo, platila školní výdaje, cesty, oblečení a věděla, že pokud se dostanu na nulu, nikdo mi do patnáctého nedá ani korunu, zjistila jsem s hrůzou, že sice umím hospodařit s penězi, ale neumím nakupovat. V minulém roce jsem utratila opravdu hodně. Víte, kolik z těch svetříků a triček z obchodů jako H&M, NY, nebo Terranova přežilo? Spočítala bych to na prstech jedné ruky. A to ještě nutno podotknout, že se jedná většinou o věci, které moc nenosím. Ty, co jsem opravdu nosila, jsou nyní vytahané, samý žmolek, vybledlé a vypadají jednoduše hnusně. V létě jsem zavítala do Topshopu. Ano, svetr sice stojí tisícovku, tričko sedm stovek, ale dotknete-li se toho materiálu, pochopíte. A tak jsem se zařekla, že přestávám hrát na kvantitu. Jedna z nejhloupějších vět, kterou si můžete při nakupování oblečení říct, je, že za cenu této mikiny třeba z Lindexu, můžete mít dvě nebo tři vedle v Gatu. Realita je totiž taková, že tuhle sezónu sice budete mít trojnásobné množství oděv, ale příští rok budete muset koupit nové, protože ona ta trička budou vhodná leda tak na vytírání podlahy. Kdežto pořídíte-li si oblečení kvalitní, vydrží vám let několik a ve finále budete mít oblečení víc, jelikož ke starým věcem budete dokupovat, nikoliv měnit kus za kus.

Naprosto geniálním příkladem takové “kvality” je třeba mé tričko zakoupené před dvěma měsíci v New Yorkeru. Když jsem si jej zkoušela, mělo krásnou tmavě modrou sytou barvu. Vzala jsem si jej na sebe jednou a to, co následovalo po jediném dni nošení, mě dokonale šokovalo. Tělo jsem měla flekaté, jakoby mě někdo zmlátil a k mé hrůze dost podobně dopadla i má světlá kabelka. Tričko jsem dala na vyprání. Věřte, že nepřeháním, když řeknu, že bylo rázem o dobré čtyři odstíny světlejší! Myslíte, že by se takto měl chovat kvalitní materiál? Myslíte, že je zdravé, abych měla na těle nějaký chemický nástřik, jenž se mi vpije do kůže? Rozhodně ne! Když jsem srovnávala ceny, úmyslně jsem nesrovnávala Lindex s H&M. Na to přichází řada nyní. Lindex nám otevřeli ve Zlíně teprve před dvěma týdny. Neměla jsem vůbec představu o jeho cenové kategorii. Ve středu jsem však mluvila se spolužačkou, která mi básnila, jak je to tam super, ale zároveň hrozně drahé. Jaký byl můj údiv, když jsem dnes se spolubydlící nalítla mezi regály! Jako obvykle můj pohled ze všeho nejdřív upoutalo spodní prádlo. Už na dotek byl znát rozdíl oproti onomu zmiňovanému H&M. Podívala jsem se na cenovku. Sto padesát korun. Dobře, za kalhotky to sice není zrovna málo, ale ten materiál! Totéž platí pro podprsenku za tři kila. Co se dalších svršků týče, bylo mi líto, že zůstatek na mém bankovním kontě nedisponuje větším počtem nul, protože tam bych jich několik rozhodně ráda nechala. Stálo by to za to. Je smutné, jak moc je pro Čechy důležitá cena. Jen málokdo je ochoten vydat jednorázově větší částku, a tak se ani nezamýšlíme nad tím, že bychom touto investicí pravděpodobně nakonec ušetřili. Chápu, když třeba v patnácti nemají holky tisíce na oblečení, pokud je nejsou ochotni dostatečně zafinancovat rodiče, na druhou stranu se však vkus mezi třináctým a dvacátým rokem dost razantně mění, proto bych takové New Yorkery, Gaty, Terranovy rozhodně nezatracovala. Pro prvotní módní vyřádění jsou jako dělané. Nemohu se však smířit s obchodní strategií H&M. Dokud jsem nepocítila na vlastní kůži rozdíl materiálů, myslela jsem si, že se jedná aspoň o kvalitní věci, když už chtějí takové peníze, teď už však opravdu nevím, co si myslet.