,,Věřím, že vše, co se děje, má svůj důvod,” říká Veronika Kašáková

Dobré srdce. Pozitivní myšlení. Vesmírné energie. Štírka. O Štírkách se říká, že jsou nejenom soucitné, ale také odvážné se silnou vůli. A taková Veronika je. Rozhodně se nejedná o řadovou finalistku soutěže krásy. Dokázala toho mnohem víc se srdcem na pravém místě. Rozhovor připravila Aneta Krubnerová.

Zdroj fotek: Instagram @veronikakasakova


Veroniko, mnoho lidé tě má spojenou se soutěží Česká Miss, ale i s tvým velmi zajímavým dětstvím. Vím, že není lehké o něm mluvit, ale četla jsem tvou knihu a velice na mě zapůsobila. Jak vzpomínáš na časy strávené v dětském domově? 
Velice kladně. Je to můj domov, moje dětství, i přesto, že jsem se musela vypořádat se spousty faktů. Například s tím, že v mém pokoji je už dávno jiné dítě, které potřebuje domov, že teta, kterou jsem milovala, má na starosti jiné děti a v první řadě svou rodinu. A také se vyrovnat s tím, že po odchodu z děcáku už prakticky nemáte nárok na péči, kterou dětský domov poskytoval celé mé dětství. Hlavně pro mě byl pobyt v domově jedna velká škola v přírodě a hezké dětství.

V domově ve Vysoké Peci jsi strávila šestnáct let. Člověk by si řekl, že život v domově je smutný, ty jsi k němu ale přistupovala jinak, pozitivně, je to tak?

Život v domově byl pro mě opravdu výjimečně hezký, myslím, že jsem se potýkala s událostmi jako jiné dívky v rodinách. Řešily jsme kluky, oblečení, kdo nám kdo vadí a kdo ne. Život v dětském domově mě bavil a občas se mi po něm i stýská. Prvních pět let života od odchodu jsem byla velice smutná a nešťastná z života venku. Pokud se mě ptáte, jaké to je být opuštěné dítě, tak nic moc. Potýkáte se s tím, že nevíte, kam patříte, chybí vám máma, i když ji vlastně vůbec neznáte.

Věděla jsi už jako malá holka, že budeš v dospělosti předávat své zkušenosti těm dětem, kterým se otočil život proti nim? 

Nevím, zda jsem to věděla takhle přesně, ale věděla jsem rozhodně to, že napíšu knihu. A taky, že udělám maximum v dospělosti, abych si dětství vynahradila. Byla jsem spíš naštvaná na lidi kolem sebe, kteří mě podceňovali. Věděla jsem, že jim chci ukázat, že se spletli. To, že nyní pracuji s dětmi bylo jen obrovské nalezení sama sebe a uvědomění, že je zde mé místo, a že tohle je to, proč jsem se  narodila a proč jsem vůbec tu zkušenost být dítětem z děcáku okusila.

,,Zkušenost není to, co se nám stane, ale to, co s tou zkušeností uděláme!”

Vybavíš si nějaký moment z domova, který ti okamžitě vykouzlí úsměv na tváři?

Všechny Vánoce, respektive vánoční besídky. Milovala jsem Vánoce, cukroví , koledy, dárky, stromeček a to, že si vezmeme ty nejhezčí šaty a budeme lidem zpívat a tančit. To mi zůstalo doteď, ráda se předvádím i v dospělosti.

A moment, kdy víš, že následující chvíli budeš zažívat záchvaty smíchu?

Chvíle s holkami, když jsme blby na pokojích, praly se nebo měly záchvaty smíchu. Také, když jsme stály v koutě, když jsme rušily po večerce, dělaly jsme ještě větší bordel. Teď, když se nám poštěstí a sejdeme se nyní, se hodiny smějeme jen vzpomínkám z děcáku. Stačí nám kolikrát si prohlédnout jen fotografie, jako včera, když jsem byla u dětí na besídce, někdo tam vytáhl fotky z dětství. Měli jsme opravdu o záchvat smíchu postaráno.

,,Život v dětském domově mě bavil a občas se mi po něm i stýská.”

Jsi velmi pozitivní člověk. Už věta, která zahajuje tvou knihu: ,, Hleděli dva vězni z okna ven, jeden viděl hvězdy, druhý bláto jen.” Ty ses rozhodla vidět hvězdy, nevzdala jsi to…

Už tak dvacet let se věnuji duchovno a vesmírným energiím, hodně čtu a spoustu teorie, kterou známe všichni nazpaměť, se snažím dát do praxe. Je to kolikrát těžké, ale já jsem reálným důkazem toho, že to lze. Vidím jen hvězdy ve chvílích nemocí, finančního nedostatku, rozvodů, už nyní vím, že vše se děje pro naše dobro a jen tiše čekám, kdy se mi objeví pozitivní část.. Nikdy  neolivníme způsob a čas s kým k nám dobro dorazí, ale ono dorazí. Vždycky!

Vystudovala jsi střední pedagogickou školu. Přemýšlela jsi, že by ses této profesi za deset let věnovala naplno?

Nikoliv, už ne. Pracovala jsem v dětském domově, ve školce i jako chůva u dětí. Myslím, že tam jsem si to vybrala. Teď mám jiné cíle a to v oblasti našeho Nadačního Fondu, ale tam jsou děti zahrnuté také, takže jsem stále v oboru.

Přijde mi až neuvěřitelné, že se ti díky článku o tobě ozvala módní návrhářka Helena Bedrnová, která ti sdělila, že je tvoje teta. Věříš na osud?

Jsem o tom přesvědčená! Tak to mělo být a byl to pro mě největší dar v mém životě!

,,Pobyt v domově pro mě byla jedna velká škola v přírodě a hezké dětství.”

Souhlasíš s tvrzením: ,,všechno se děje z nějakého důvodu”?

Podepsala bych se pod to! Hlavní je také vědět, že je to o nás. To, co vyzařuje, to se nám vrací.

V roce 2013 jsi také udělala rozhodující rozhodnutí ve svém životě – přihlásila ses do soutěže Česká Miss. Tato soutěž je v dnešní době hodně diskutujícím tématem. Mnoho slečen se nadále odhodlává zkusit své štěstí, ale tréma a nedůvěra v sebe jim to v podstatě ztěžuje. Sama sis musela ale říct: Ano, mám na to, zkusím to! Nastaly i okamžiky, kdy sis řekla, že to vzdáš?

Prvních několik castingů mi nevyšlo, vyšel vlastně až poslední třetí. Kolikrát jsem si řekla, že další odmítnutí už nedám, ale pochopila jsem, že každé odmítnutí je čas na sobě zapracovat a ukázat jim, že se spletli, že na to mám a ten pocit, který poté nastal, když mě vybrali, za to všechno stál. Byl dvakrát silnější než odmítnutí. Jsem člověk, který by si vyčítal, kdyby to nezkusil znovu. Pro své sny jsem si jednou řekla, že udělám maximum a to prostě držím.

Soutěže krásy jsou hodně o stresu. Velkou roli také hrají vztahy mezi finalistkami, ne vždy se stane, že si všechny “sednou”. Bylo zákulisí soutěže opravdu bez jakékoliv rivality? Předpokládám, že k nalomováním podpatkům asi nedocházelo.

Jsem vychovaná v kolektivu a ponorkovém nemoc u mě nehrozí, jsem v něm opak mnohem přirozenější než o samotě, takže moje působení v České Miss bylo jen příjemnou záležitostí. S holkami se vídám stále a pořád. Jsem velice šťastná za tu zkušenost.

Advertisements

KOMENTÁŘ

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s